Po rally v Rapotíně, kde nás zastavila porucha převodovky uběhl už víc než měsíc a my stále nemáme převodovku opravenou. Tomáš už je docedla nervózní, ale co se dá dělat. Plánovanou soutěž u Chrudimy (Rally Železné Hory) jsme odpískali a těšíme se až se konečně svezeme.

Týden před Rallye Šou Vysoké Jamné převodovka konečně dorazila, Tom mi dává zprávu: " Přišla převodovka, zadělám ji a dáme test. Mohly by jsme jet na rally šou." Ok, souhlasím. To jsme ale ještě netušili co se všechno ještě nestane.

Pondělí:

Tomáš zadělal převodovku a natěšen vyrazil na první kilometry. Ouha, na funkčnost opravené převodovky se těšíl až moc a tak se stalo, že zapomněl zajistit kapotu. Výsledek? Promáčklá kapota a střecha, rozbité přední okno a dost zkažená nálada.

Úterý:

Vyklepání kapoty a střechy, výměna přeního skla a nový test převodovky. Teď už bez problémů a tak sobotní start vypadal nadějně. Večer se u mě Tomáš stavil, že zejtra uděláme malý test. Máme napsané čtyři RZ, tak to na nějaké vyzkoušíme v "reálu".

Středa:

Jsme dohodnuti na devátou večer, je menší provoz a tak by vše mohlo bejt v pohodě. V devět parkuji u Toma, ten už čeká u Clia. Jen dotankujem u pumpy a jdem na to. Je něco po čtvrt na deset a my si nandáváme helmy u "startu" naší RZ. Sedáme do auta, zapínám intercom .... a nic. Baterka v intercomu je v prdeli, k..... No nic, zkusím víc křičet. Vyrážíme na trať, křičím co to dá, až z toho skoro nemůžu mluvit, Tom jede rychle, jen občas se na mě koukne a pronese: Ještě že to tady znám, stejně tě skoro neslyším, já ho taky neslyším. Dojíždíme do "cíle" RZ a domlouváme se co dál. Koupíme baterku na pumpě, nadnesu. Nemám peníze zní odpověď. Já taky ne. Tak to je v .... Tak nic, přejeď to ještě zpátky, zkusím zase křičet. OK, vyrážíme. Jen co se rozjedem, praskne žárovka mého osvětlení - tma. Tak a je po čtení, praskla žárovka. Jsme oba trochu nasraný, ale hlavně že převodovka drží. Pojedu normálně na oči, vezmu to trochu oklikou ať vidíme že je ta převodovka ok a jedem domu. Tom to drtí, auto sedí jak přibitý, pak koukám přes cestu přeběhla kočka, druhá , třetí. Trochu kleju, s.... jedny, už maj dávno chrápat. Jedem dál, pravá 2, levá 1 váže levá 5 přemítám si v duchu až najednou chrrrrrrrrrrr. Nehezký až přímo hnusný zvuk z předku vozu. Koukáme na sebe nevěříc že to je pravda. Tom řadí za jedna a zase ten nepříjemný zvuk. Tak to je v prd... . Všude tma, couváme mimo silnici do nějaké cesty, svítíme si mobilem,ale moc toho vidět není. Jedno je jasný zase něco odešlo. Beru telefon a volám Honymu. Doufám že sem tě nevzbudil, omlouvám se předem. Zase se něco posr.lo, můžeš pro nás přijet? Po jeho souhlasu mu vysvětluju kde jsme a zavěsím. Do jeho příjezdu se jen dohadujem co to zase jen a doufáme, že něco menšího. Doma dáváme auto na zvedák a zjištujem, že prask kloub, asi následek tý rozbitý převodovky. Rozcházíme se s tím, že zejtra až se to rozdělá uvidíme co dál.

Čtvrtek:

Někde kolem desátý mi Tomáš volá že to je opravdu ten kloub, doma má jeden starší, tak ho tam zkusí dát, vyzkouší to a dá vědět. Nakonec to vše stih a auto zase funguje. Večer padne rozhodnutí: zejtra vyrážíme

Pokračování příště