Cestovní pas je pro každého, kdo není zarputilým peciválem, velice užitečná věc. A to proto, že se s ním dá cestovat po světě, že s ním pozná člověk i hodně daleké a exotické kraje. A i když takový pas nemusí být ještě ani zdaleka vším, co se po člověku v cizině vyžaduje, protože jsou tu někdy potřeba i víza, i zvací dopisy, i různá očkování vyznačená v očkovacích pasech a podobně, je to základ každého cestování. A pokud by někdo putoval světem bez něj, pak snad jedině jako oni migranti, které v minulosti nikdo v Evropě nevítal s nadšením. Snad kromě sluníčkářů a paní kancléřky Merkelové.
Kdo tedy chce cestovat, potřebuje v první řadě pas. A tento obvykle může bez problémů získat. Aspoň tedy v civilizovaných končinách, kde na něj má kdokoliv z lidí vlastně nárok. Ovšem ani skutečnost, že si člověk vyřídí pas, ještě nemusí stačit, není pas jako pas. Některé z pasů jsou lepší, jiné horší, ač se navenek třeba zase až tak moc neliší.
Co se pasů týká, může prý celý svět závidět Japoncům. Ti totiž mají takzvaně nejsilnější pas na světě. Čímž nemyslím, že by byli nejobéznější, ale že mají cestovní doklady umožňující jim cestovat bez víza do největšího počtu dalších zemí na světě.
Japonci zkrátka mohou cestovat bezvízově do 193 zemí. Což žádný jiný národ nemůže. Dotahují je pak Singapurci a Jihokorejci, kteří mohou se svými pasy bez víza cestovat do 192 zemí, a za těmito jsou v relativně těsném závěsu Němci, Španělé, Finové, Italové Lucemburčani, Rakušani, Dánové, Nizozemci, Švédové, Francouzi, Irové, Portugalci, Britové, Belgičani, Zélanďani, Norové, Švýcaři a Spojení státníci… tedy Američané, ale bez Kanaďanů.
A pak jsme konečně s několika dalšími státy na řadě i my. Nás pustí bezvízově do 185 zemí světa. Takže jsme sice docela daleko od světové špičky, co se kvality našich pasů týká, současně na tom ale nejsme vůbec zle. Protože ani 185 zemí člověk jen tak neprocestuje, a je to rozhodně lepší než mít pas třeba afghánský, se kterým se dá dostat bezvízově jen do 27 zemí.