S narůstajícím životním tempem se zvyšuje i míra stresu. Jednoduchá rovnice, která s sebou přináší nespočet zdravotních komplikací. Ne všechny můžeme rozpoznat pouhým okem, o to víc jsou nebezpečné.
„Můj stav se den ode dne zhoršoval, nikdo nevěděl, co se mnou je. Běhala jsem z jedné ambulance do druhé, výsledky vyšetření však zněly pokaždé stejně – jste v pořádku,“ popisuje začátky své nemoci dvacetiletá Eva.
Panická porucha – ve smyčce vlastních myšlenek
Panické porucha patří mezi poměrně časté onemocnění, jeho příčina ale není zcela známá. Specialisté v oboru psychiatrie uvádí, že jde o souhru několika faktorů najednou. Nejčastěji se však jedná o schopnost reagovat na stresové situace a genetickou predispozici.
To znamená, že pokud bylo někomu z vaší rodiny diagnostikováno psychické onemocnění, zvyšuje se riziko, že propukne i u vás. Dále figuruje již zmíněný stres, který v dané situaci funguje jako spouštěč.
Lékařské studie uvádí, že panická porucha postihuje 2x více ženy a to nejčastěji mezi 15-25 rokem života.
„První problémy se u mě začaly projevovat, když mi bylo 16 let. Právě jsem nastoupila na střední školu a našla si přítele. Bylo to hezké období, rodiče na mě byli pyšní a já cítila, že se můj život ubírá správným směrem. Škola mi ale postupem času nešla tak, jak bych si představovala a můj dvouletý vztah se začal rozpadat,“ pokračuje ve svém vyprávění Eva.
Mezi nejčastější příznaky patří:
· pocit masivní úzkosti,
· strach ze ztráty kontroly,
· strach ze smrti,
· bolest (tlak) na hrudi,
· nevolnost (zvracení),
· pocit slabosti,
· třes,
· pocení,
· …
Fyzické projevy vedou k mylnému dojmu, že se jde o život ohrožující stav. To jen zvyšuje úzkost a frustraci nemocného.
„Pamatuji si, že jsem se již delší dobu cítila nesvá. Každý den mi bylo zle od žaludku, byla jsem unavená a věčně bez energie. Zrovna jsem seděla ve škole, když mě z ničeho nic začalo bodat u srdce, měla jsem mžitky před očima a cítila mravenčení v rukou, myslela jsem si, že mám infarkt. Hrozně mě to vyděsilo. Tyto se stavy se často opakovaly, ale vyšetření v nemocnici nikdy neukázalo sebemenší odchylku, vše bylo v pořádku. Trvalo několik měsíců, než mi jedna mladá doktorka napsala žádanku k psychologovi. V současné době je můj stav stabilizovaný a já v duchu děkuji lékařce, která byla zároveň jedinou osobou, která mi věřila a snažila se najít příčinu mých obtíží, “ uzavírá Eva.